"... Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod ... A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, a každý člověk ... Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše ..." 

Takto líčí bible událost, která snad více než kterákoli jiná vešla do povědomí lidstva — potopu světa. Báje o ní patří nepochybně k nejrozšířenějším a nejstarším. V mnohém se liší, ale ve všech se shodně vypráví o tom, že nějaký vyvolenec, většinou předem varovaný bohem či bohy, postavil loď, aby v ní zachránil lidský rod při obrovské potopě. V řecké báji je to král Deukalión se svolí manželkou Pyrrhou, v Persii a Indii vystupuje v úloze Noema Jima, ve staroindických bráhmanách zase Manu, který po přistání lodi u jedné z hor stvoří ženu Idu a ostatní živé tvory, na Borneu mají Trouye, jenž před potopou vzal do člunu různé věci, v Mexiku se tento hrdina nazývá Nata, v babylonsko-asyrské verzi dostal jméno Utanapištim

VÝMYSL, ČI REALITA?

Nás však ani tak dalece nezajímají jména těchto postav, jako spíše skutečnost, že všichni se zachraňují na lodi. Kdo vůbec byli tito dávní mořeplavci — spasitelé, zachránci? Není snad v základu pověstí o potopě a o lodích typu Noemovy archy nějaká realita? 

Někteří badatelé na poslední otázku odpovídají kladně. Tak třeba Ludvík Souček přišel s hypotézou, že Noemova archa byla jednou z mohutných doprávních lodí jakési dosud neznámé, ztracené civilizace. V době katastrofy se prý plavila po moři a snad zrovna podnikala nějakou kolonizační plavbu. Tím by se vysvětlilo, proč měla v pod­palubí zásoby zemědělských plodin a spárovaná zvířata, prostě vše, co Noe na „boží pokyn" vzal na palubu. Nešťastnou náhodou se dostala do oblasti potopy a ztroskotala. Vyprávění o obrovské lodi, která zachránila vybrané představitele lidstva, fauny a flóry při potopě světa, se později změnilo ve známý mýtus ...

S ještě smělejšími úvahami přichází sovětský badatel Gorbovskij. Tvrdí, že na naší planetě kdysi existovala vysoce vyspělá "protocivilizace", kterou smetla planetární katastrofa. Z celosvětového výskytu pověstí o potopě a o spasení lidí na lodi vyvozuje závěr, že neznámá civilizace blížící se katastrofu předvídala, a proto rozeslala posly do různých koutu světa - varovali ostatní národy a snad jim pomohli i se stavbou velkých lodí, na nichž se mohli zachránil alespoň jedinci.

UČIŇ SOBĚ KORÁB ...

Odvážné úvahy? Nuže, zkusme se podívat, jak vlastně ona pověstná archa vypadala. Stačí přece nahlédnout do bible, kde je popsána velice zevrubně. Musím však upozornit, že biblický popis archy není vůbec původní. Dnes už víme, že bible jej s největší pravděpodobností pouze převzala z babylónsko-asyrského Eposu o Gílgamešovi. což byl polomýtický sumerský král, který vládl někdy kolem roku 2700 př. n. l. a podle sumerské Listiny králů byl pátým králem l. urucké dynastie po potopě světa. V tomto eposu se Noe nazývá Utanapištim, ale ani to není původní jméno starověkého námořního kapitána. Při vykopávkách v sumerském městě Nippuru se totiž našlo vyprávění o potopě ještě starší a jeho hrdinou je král Ziusudra. O totožnosti všech těchto tří postav není pochyb. Ostatně, další řádky vás o tom přesvědčí.

Začněme biblickou verzí. Zde se praví: ..Učiň sobě koráb z dříví gofer, příhrady sděláš v tom korábu a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím. A na. tento způsob uděláš jej: Tří set loktu bude dlouhost toho korábu, padesát loktů širokost jeho a třicet loktů vysokost jeho. Okno uděláš v korábu a svrchkem na loket širokým zavřeš jej, dveře také v korábu v boku ieho postavíš a pokoje spodní, druhé i třetí sděláš v něm."

Popis archy z Eposu o Gilgamešovi je téměř shodný: ,,A nechť jo dobře vyměřena loď, kterou máš postavit! ... Udělej spodní, druhou a třetí palubu, udělej koráb s přehradami, natři jej z nitra i zvenčí smolou! ... Plocha půdorysu byla 13 iků, stěny vysoké na deset garů. Dal jsem jí šest palub, šířku jsem rozdělil devětkrát ... Tři sta loktů bude délka mé lodi, padesát loktů šířka a třicet loktů výška."

Původní sumerský text se nám no-zachoval celý. Ale i ze zbytku vyprávění je jasné, že šlo o loď mimořádných rozměrů: „Potom po sedm dní a sedm nocí potopa zaplavovala zemi a veliký člun byl zmítán větrnou bouří po vysokých horách. Utu vyšel, jenž rozlévá světlo po nebi i zemi, Ziusudra otevřel okno na veliké lodi, bohatýr Utu vnesl své paprsky do nitra obrovské lodi .. ." 

STAČILA JEN FANTAZIE?

Všechna tři vyprávění před nás kladou několik nezodpovězených otázek. Ta nejpodstatnější spočívá v tom, jak jo možné, že kdosi před pěti tisíci lety popsal loď, která v té době prošlé neměla vůbec existovat. Vždyť tenkrát se v Mezopotámii používaly rákosové čluny a s bídou tu zaznamenáváme první nesmělé pokusy přejít od těchto člunů k plaňkovým lodím. A Ziusudrova či Utanapištimova loď? To byl koráb s žebrovím a bedněním, koráb mimořádné velikosti, pravděpodobně rozdělený na lodní úseky a vybavený několika palubami. Jeho rozměry jsou impozantní: jeden sumerský loket — kuš — měl asi 45 cm, takže délka „archy" činila 137 metrů, šířka 23 metrů a výška 14 metrů! Pro srovnání: dnešní největší tankery, japonský Seawise Giant a řecký Hellenikos Fos, jsou dlouhé 450 metrů a mají nosnost 5GO tisíc tun! Navíc je tu ještě jeden zajímavý detail. V době, kdy vznikl popis Ziusudrovy „archy", nebylo ještě vynalezeno kormidelní zařízení, které by dokázalo tak velkou loď ovládat.

Nicméně „boží pokyny" velmi přesně udávají a po celá staletí tvrdošíjně zachovávají rozměry lodi, popis jejích palub i způsob stavby. Proč asi? K tomu vtipně poznamenává Ludvík Souček, že bohové a poddůstojníci závisejí především na vlastní autoritě. A velmi dobře vědí, že nejsnáze lze autoritu ztratit vydáváním nesplnitelných rozkazů a pokynů. Nebo chcete věřit tomu, že při popisu „archy" zapracovala pouze bujná fantazie a nadsázka? Vyberte si. Tvrzení, že starověk znal lodi mimořádných rozměrů, schopné vzdorovat bouřím a křižovat oceány, lodi, jejichž velikost a konstrukce je zaznamenána v dávných mýtech, však podle mého názoru není o nic pošetilejší Pokud i nyní nesouhlasíte, pokusím se vás zviklal ještě několika zajímavými citacemi ze starověkých keltských bájí.

PODIVNÉ KORÁKLY

V nich se mimo jiné hovoří o dávných obyvatelích Irska, kteří prý žili na ostrově dávno před příchodem Keltů, l zde najdeme popis potopy, i tady HO setkáváme s jakýmsi Noem — božským Partholónem. Ten ovšem nemá jen jedinou „archu", ale hned několik vznešených lodí. Nazývají se korákly a vypadají jako „hrdé mořské koráby s vysokými zlatistými příděmi a stejně zlatým ráhnovím". Což je opět popis dost divný. Vždyť v Irsku používaný korákl, anglicky curragh, byl člun připomínající indiánskou kánoi. Jen místo březové kůry byl potažen kozí a mohl mít malou plachtu.

Také další vyprávění o lodích z dob, kdy .podle pověstí dávno před lidmi obývali Irsko bozi, jsou zajímavá. Například jiný „zázračný korákl" se jmenoval Polykač vln. Plul totiž rychlostí vystřeleného šípu a na vodě za sebou zanechával širokou brázdu! Nemluvě už o tom, že prý ho vůbec neovládala posádka, nýbrž nějaká neznámá „boží" síla na dálku. Syn hrdiny Kukulína zase disponoval jiným podivným koráklem — celým z bronzu. Na vodě se pohyboval velmi rychle a Kukulínova syna dokázal přivézt ze vzdálené země do Erinu (Irska) za jediný den . . . Naše dnešní vyprávění uzavřeme slovy Ludvíka Součka, který byl ochoten věřit v existenci Noemovy archy i dalších podobných lodí. Tvrdil, že se tím posunuje nejen „hranice moře-plavby velkými koráby o několik tisíc let do minulosti, ale objevují se zde i další zřejmé signály vysoké civilizační úrovně". Jaké? Prozradím jen to, že jejím produktem mohly být mapy světa šest a snad i více tisíc let staré, které až nápadně připomínají snímky pořízené z dnešních družic. O nich si něco povíme příště.