Československá archeoastronautická asociace

  CZ 

O ČsAAA
Stanovy
Historie
Program
Kontakt 
Činnost
Publikace
Časopisy
Články a názory
Informace
Pro zájemce
Pro členy
Novinky
Odkazy


Články

CO PROZRAZUJÍ STARÉ MAPY Cože?! Mapy světa staré šest a snad l více tisíc let, které nápadně připomínají snímky Země pořízené z dnešních letadel či družic?! To snad nemyslíte vážně! Přiznávám, že věty, jimiž jsem ukončil naše poslední pátrání po stopách dávných mořeplavců, Jsou mírně šokující. Nicméně takové mapy existují. Přičemž plně souhlasím s rozhořčeným čtenářem — to, co o nich víme, místy vskutku připomíná příběh hodný science fiction ...
KARTOGRAFICKÉ RÉBUSY

První z nich nalezl v roce 1929 správce sbírek v istanbulském paláci Topkapi, aniž tušil, že stojí před světovou senzací. Byl velice pečlivý, pořídil několik kopií, které rozeslal různým institucím. Ale až po třiceti letech se jedna z nich dostala do rukou znalce starých map Arlingtona H. Malleryho. Od té doby je mapa, jejímž autorem byl podle podpisu na ní turecký admirál Piri Reis, předmětem vášnivých sporů a dohadů. Důvod? Toto kartografické dílo, vyhotovené od 9. března do 7. dubna 1513 v městě Gelibolu na Dardanelách, naprosto přesně zachycuje pobřežní linii části Grónska, Aljašky, Severní, Střední a Jižní Ameriky a také část břehů Antarktidy od země královny Maucl po Palmerův poloostrov! Tedy ty země a území, o nichž by kartografové v roce 1513 neměli mít vůbec ponětí. Vždyť třeba Brazílie byla objevena až roku 1520, Antarktida o plných 300 let později a zemi královny Maud zmapoval Peterman teprve v našem století, v roce 1954!

Celá záhada má kromě toho ještě jeden neméně senzační aspekt. Ale o něm až později. Ona totiž mapa Piriho Reise nebyla a není jediným z rébusů, které dnešním kartografům a historikům pěkně zamotaly hlavy. Doslova hlavolam představují i mapy, jejichž autorem je Claudios Ptolemaios (okolo 90—160), řecký přírodovědec, který uspořádal všechny geografické poznatky antiky v díle Geógrafiké hyfégésis. Toto dílo naznačuje, že už v antických dobách lidé věděli o vzdálených zemích víc, než se dnes všeobecně předpokládá. Na jedné z Ptolemaiových map jsou v severní Evropě jakési bílé oblasti. Jejich obrysy se shodují s výběžky ledovce na dnešní rekonstrukci posledního zalednění. Což ovšem znamená, že Ptolemaios zachytil ledovcovou situaci tak, jak vypadala někdy v 0. tisíciletí před naším letopočtem! Jako by ani toho nebylo málo, na další z map jako první kartograf na světě zobrazil Terru Australis Incognitu, tedy Antarktidu. Odkud vůbec věděl, že existuje? Pravda, dopustil se tu chyby, když její pobřeží spojil s Afrikou a Malajskem, takže Indický oceán vypadá jako vnitrozemské moře, ale i přesto ...

Mapa Piriho Reise, vyvolávající tolik dohadů

Obdobnou záhadu nabízí mapa pocházející z roku 1559, dílo arabského kartografa Hadži Ahmeda. Při zakreslování pobřeží Ameriky od Aljašky až po Brazílii se nedopustil ani nejmenší chybičky, přestože by o této části světa vlastně neměl nic vědět. Vzrušující je zejména skutečnost, že při své udivující přesnosti zcela vynechal Beringův průliv, místo něhož zanesl do mapy zemi. Tato část souše však zmizela pod vodou v pleistocénu, minimálně před 30 000 roky!
2e to zní opravdu jako sci-fi povídka? A to jsem se ještě nezmínil o jednom z nejzáhadnějších starověkých kartografických děl, mapě Orontla Finea.

Středověká mapa s obrysy Severní a Jižní Ameriky, vyhotovená dávno před „oficiálním" objevením Ameriky

TERRA AUSTRALIS INCOGNITA

Tento francouzský matematik totiž vytvořil v roce 1531 nádhernou mapu světa ve dvou hemisférických polárních projekcích, na níž velice věrně zobrazil jižní kontinent neboli Antarktidu, tehdy nazývanou Terra Australis. Abychom si uvědomili senzačnost celé věci, je nutné si připomenout několik základních údajů.
Předně, název Terra Australis Incog-nita dal Antarktidě, jak jsme si už řekli, Ptolemaios. Těžko říci, zda měl nějaké zaručené zprávy o její existenci, ale zdá se, že lidé v ni pevně věřili už v antice. Ptolemaiovy teorie ožily v Evropě ve 13. století a Terru Australis zanášeli do svých map nejrůznější kartografové. Většinou špatně. Třeba Piero Coppa ji roku 1528 vyobrazil jako malý obdélník na jih od Afriky a nazval jej málo známým ostrovem. Také nápis Terra Australis nondum detecta — Jižní země dosud neobjevená — na mapě Abraháma Ortelia z roku 1589 charakterizuje skutečnost, že ani nejznámější kartografové 1C. stolelí neměli o Antarktidě jasnou představu.
Tu však najednou roku 1531 Orontius Fineus docela klidně nakreslí téměř přesnou mapu tohoto kontinentu. Země, objevené roku 1820, země, jejíž podobu i poměrně moderní atlas ze začátku našeho století postihl sotva z jedné desetiny! Jak je to možné? Pojďme však dál. Podíváme-li se na Fineovu mapu, vidíme na ní hluboké fjordy a řeky, jež do nich ústí. Ani řeky, ani fjordy však v dnešní Antarktidě nejsou. Zato právě v místech označených na staré mapě jako řeky jsou dnes ledovce, které se pomalu přibližují k oceánu. Tento fakt odsouvá předpokládané datum vzniku Fineovy mapy hluboko clo minulosti. Kdy to asi mohlo být? Odhady se různí. Všeobecně se soudí, že ledovce zcela zakryly jižní kontinent někdy před šesti až sedmi tisíci roky, sovětská expedice v roce 1973 určila stáří horních vrstev ledu na dvacet tisíc let.
Jsou tu však ještě další dva neméně znepokojující momenty. Za prvé Fineus zanesl do mapy zálivy a pohoří, které jsou pokryté ledem prokazatelně celé milióny let! Za druhé je na Jeho mapě Jižní země pootočena k Jižní Americe jinou částí pobřeží než dnes. Rozdíl je zhruba 4500 km. Dalo by se to vysvětlit snad pohybem kontinentů, ale v takovém případě by poloha Ameriky vzhledem k Antarktidě na Fineově mapě odpovídala období před 45 milióny let!!!

Záhadná mapa Orontla Finea se zcela vymyká kartografii 16. století. Dokonce i dělení poledníkové sítě po 10 stup-ních se začalo používat až mnohem později

VYSVĚTLENI NA VÝBĚR

Zajisté se nyní ptáte, jak si to všechno vysvětlit. První vysvětlení jsem už naznačil v předcházejících částech seriálu. Řada badatelů se domnívá, že velká přesnost středověkých map stejné jako okolnost, že na některých jsou přesné obrysy zemí a světadílů, které byly objeveny až mnohem později, je důkazem, že všechny tyto mapy jsou jen kopiemi dávných a nám nedocho-vaných originálů. Ostatně, někteří středověcí kartografové sami zdůrazňovali, že své mapy kreslili podle starodávných předloh. Kdo však tyto předlohy vytvořil? Známý historik a geograf americký profesor Charles H. Hapgood, který o této problematice shromáždil rozsáhlý materiál, dospěl k závěru, že před. poslední dobou ledovou existovala na Zemi pokročilá námořní kultura, která prozkoumala a zmapovala celý svět. Její kartografové měli dokonalé mapy celé zeměkoule. Byly výborné technické kvality, sestaveny s použitím matematických znalostí vysoké úrovně a za pomoci přístrojů pro přesné topografické snímkování. V útržcích se tyto mapy, nebo to, co zobrazovaly, zachovaly až do poměrně moderní doby. A odtud pak pramení informace, které měl starověk o vzdálených kontinentech, tam je třeba hledat původní podklady pro středověké mapy.

Mohly v dávno minulosti lidstva existovat létající přístroje či dokonce kosmické lodi? Někteří autoři říkají ANO. Například 3000 let starý sanskrtský rukopis Vimanika Šastra, nebol! věda o letectví, tyto létající přístroje nazývá vimany a popisuje je velmi přesně. S jejich pomoci prý mohli pozemšťané vystoupit do vzduchu a obyvatelé nebeských těles je zase používali k tomu, aby sestoupili na Zemi. Na obrázku rekonstrukce staroindického vimanu

A druhé vysvětlení? Souvisí s oním senzačním aspektem mapy Piriho Reise. Zmíněný profesor Hapgood a s ním i matematik Richard W. Strachan jsou přesvědčeni, že předlohou pro tuto mapu, lépe řečeno pro její mnohem starší originál, musely být letecké snímky pořízené z velké výšky. Udali dokonce místo, odkud byl zemský povrch fotografován — Asuán v dnešním Egyptě. Jednoznačně prý to dokazuje zkreslení pobřežní linie Ameriky — na dnešním snímku z družice „zavěšené" nad Egyptem by například Kuba měla stej ně podivný tvar jako na mapě Piriho Relse.
To ovšem nemohlo uniknout Erichu voň Danikenovi a dalším zastáncům pa-leokontaklu neboli návštěv mimozemšťanů na naší planetě v dávné minulosti. Ano, právě takové je druhé vysvětlení záhad starých map: prapůvodními předlohami pro ně byly snímky z vysoko letícího letadla nebo kosmické lodi neznámých vesmířanů.

Vím, že je velmi nesnadné uvěřit tomu či onomu z obou vysvětlení. A tak nechávám na vás, které si vyberete . ..

LADISLAV LENK  VÝPRAVY VODNÍ REVUE PO STOPÁCH DÁVNÝCH MOŘEPLAVCŮ 

 (c) ČsAAA, 2009

poslední aktualizace 

02.08.2010

 
06. 09. 2009   sestavil...