Deset let nato se historie zopakovala. Dvě stě jezdců Franciska Pizarra dobylo největší říši tehdejšího světa — Tawantinsuyu, říši Inků. Měla rozlohu 2754000 km', žilo v ní 15 miliónů obyvatel, disponovala armádou o 400000 mužů. A přece nějakých dvě stě španělských žoldáků tento stát, zvyklý válčit a přinášet oběti, zničilo A také především proto, že volně pro cházeli opevněnými peruánskými údolími a obyvatelé celé říše k nim vzhlíželi v bázlivé úctě. Považovali je za potomky svých dávných předků Virakočů, kteří stejně jako oni přišli od moře, stejně jako oni byli bílí, vysocí, vousatí ...

Bily vousatý bůh?

Tyto události nepřipomínám náhodou. Vždyť doslova provokují otázku, kterou jsem ukončil minulé vyprávění: je opravdu myslitelné, aby tisíce let před Kolumbem nějací dávní mořeplavci navštívili Ameriku?

Dříve na ni vědci odpovídali většinou záporně. Dnes se však zdá, že možnosti dávné mořeplavby i schopnosti tehdejších námořníků budeme muset přehodnotit. Proč? Tak třeba v mexickém hrobě 900 let starém nalezli archeologové římskou sošku ze 2. století př. n. l. Kdo ji tam dopravil? Kdo přinesl římskou minci ze stejného období na území dnešního státu Tennessee? A jak asi se na pobřeží Venezuely ocitl celý poklad římských mincí ražených v 1. až  4. století n. l.? Že by středomořské národy dokázaly vyslat někdy před dvěma tisíci roky své lodi až do Ameriky? Kdybychom ovšem takovou možnost připustili, dostává se do zcela jiného světla i zpráva královny ze Sáby, o níž jsem se zmínil minule. Vzpomínáte si? Tvrdila, že se jí podařilo při plavbě na západ doplout až k nesmírně bohaté zemi táhnoucí se od severu k jihu . . . Při takových úvahách je na místě upozornit na existenci tzv. římské obilní flotily, jež se plavila po Středozemním moři právě v prvních stoletích našeho letopočtu. Její největší lodi totiž měly výtlak nejméně 2000 tun a nosnost až 1300 tun, takže Kolumbovy karavely by vedle nich vypadaly jako pouhé kocábky. Ostatně, od té doby až do roku 1845 nebyla postavena ani jediná loď dosahující velikosti těchto antických „tankerů" na obilí...

Jděme však dál, tentokrát po stopách vynikajících mořeplavců starověku — Kartaginců a Féničanů. Poblíž brazilského městečka Galvea lze na skále vidět fénický nápis a Brazilec Silva Ramov se domnívá, že na své výpravě po Ama-zonce nalezl dokonce 2800 fénických nápisů! Což ovšem může znamenat jen jedině — že i Féničané dokázali dávno před Kolumbem překonat nástrahy Atlantiku. S ještě větší „bombou" přichází Američan Barry Fell. Tvrdí, že v údolí Susquehanny, asi 160 km od Filadelfie, nalezl sídliště Basků z let 600 až .100 př. n. l. Vyslovuje současně domněnku, že Kartaginec Hannón, který se kolem roku 450 př. n. l. proslavil odvážnou plavbou kolem západoafrických břehů, o třicet let později doplul až do Ameriky. Prý se plavil podél jejího pobřeží směrem na jih a vylodil se na mnoha místech až po Yucatán. Na důkaz své hypotézy Fell uvádí, že v Americe našel 400 kamenů s kartaginskými nápisy. O jejich pravosti však odborníci pochybují.

Dobyvatel Pizarro s inckým Mankou Capakem 

Nyní se vraťme k úvodním větám tohoto článku. Vždyť jestliže v případě Féničanů, Kartaginců, Římanů a později i Vikingů máme s největší pravděpodobností co dělat s náhodnými návštěvami, pak v postavách Virakočů a dalších „bílých bohů" se před námi z hlubin věků vynořuje něco docela jiného. Totiž to, že v dávných dobách pluly po světových oceánech dobře organizované a snad i plánované koloni-zační výpravy, které se dokázaly v cílových stanicích nejen „uchytit", ale také podstatně ovlivnily vývoj místních domorodých kultur. Zdá se to přehnané?

Američtí „bílí bohové" se jmenovali různě. Jednou to byl Virakoča, tj. člověk z mořské pěny, který se svými druhy stál u zrodu předinckých kultur a později byl označen za nejvyšší incké božstvo. Podruhé to byl Bochika, bílý muž s vlajícím šatem as bradou až do pasu, kterého kolumbijský národ Čibčů uctíval jako velkého učitele.

Quetzalcoatl byl zase prapředek a současně i bůh Aztéků, stejně jako Kukulkan, bílý vousatý kněžský král Mayů. Mexičtí Tzendalové měli Votana, v němž viděli zakladatele Palenque a jeho kamenných pyramid ...

Pověsti o nich se však vzácně shodují v jednom — jejich příchod vždy znamenal rozkvět místních kultur. Tito „učitelé" zakládali města, dali lidem kalendář a písmo, učili je tkát, zpracovávat kovy, vštěpovali jim humánní zákony. Kam přišli, tam se objevují dobře organizované státní útvary s náboženskou hierarchií uctívající kult Slunce, rozvoj zaznamenává astronomie, stavitelství, matematika a další vědy. Nikoli náhodou je lidé začali později uctívat coby bohy a ty, kteří se jako třeba Quetzalcoatl po splnění „misijního poslání" vrátili zpět za moře, zde netrpělivě očekávali po celá staletí...

Několikametrové kamenné sochy postavily dávné civilizace Ameriky

O tom, kdo byli tito vyspělí přistěhovalci a snad i zakladatelé amerických kultur, se mezi vědci vedou již po léta spory. Někteří v nich viděli ztroskotavší námořníky z flotily Alexandra Makedonského, jiní příslušníky některého z deseti ztracených židovských kmenů, spekuluje se i s uprchlíky z hypotetické Atlantidy. Erich von Daniken je dokonce označil za mimozemšťany, kteří takto ovlivňovali vývoj lidstva na Zemi.

Velice ucelenou teorii zformuloval norský badatel Thor Heyerdahl. Domnívá se, že všichni tito američtí „učitelé" byli kolonisté, kteří vypluli do Ameriky ze Středomoří či severozápadní Afriky někdy mezi roky 3000 až 1200 př. n. l. a přinesli tam mnohé kulturní rysy společné pro civilizace Malé Asie, Egypta, Kypru, Kréty, Mexika a Peru. Seznam shodných rysů, který sestavil, má více než 50 položek a je vskutku pozoruhodný. Vždyť na obou stranách Atlantiku starověké národy uctívaly sluneční kult, stavěly obrovské megalitické stavby, budovaly pyramidy, mumifikovaly své nebožtíky, používaly téměř shodné oděvy, měly podobné zemědělské a řemeslné nářadí, zpracovávaly stejné kovy ...

Ať už to bylo jakkoli, závěr, který se nabízí, je zřejmý: národy starověku se téměř s určitostí dokázaly plavit po světových oceánech, uskutečňovaly smělé migrační výpravy a zakládaly zámořské kolonie. A co je nejpodstatnější, oceán, který si Evropané před Kolumbem představovali jako plný draků a končící za obzorem, pro ně asi nebyl žádnou překážkou.