Takto zhodnotil německý spisovatel Jakob Wassermann (1873—1934) ve své knize Kryštof Kolumbus, Don Quijote oceánu, význam jedné z největších událostí novodobých dějin lidstva — objevení Ameriky roku ... 

Ne, to datum uvádět nemusím. Zná je jistě každý školák, stejně jako jméno janovského dobrodruha, španělského velkoadmirála a objevitele Ameriky. Přesto se zdá, že známá školní pravda už pravdou není, neboť mnozí dnes Kolumbovo prvenství vážně zpochybňují. Například Thor Heyerdahl se rozhodl přezkoumat okolnosti první plavby k americkým břehům a dokázat, že Kolumbus plul do Ameriky zcela záměrně, nikoli omylem při cestě do Indie, neboť o existenci amerického kontinentu prý bezpečně věděl. Je taková domněnka oprávněná?

Začneme-li zkoumat životní osudy Kryštofa Kolumba, pak brzy narazíme na jeho podivnou tvrdošíjnost v odhodlání dosáhnout pobřeží Asie přímou cestou na západ. A logicky se musíme zeptat, odkud se u něj tato myšlenka, jíž zasvětil celý život, vzala. Že by opravdu věděl o existenci Ameriky a cestu k jejím břehům maskoval záměrem plout do Indie? Nebyl by to tak špatný nápad, neboť musel nějak přesvědčit ty, kteří mohli odvážnou výpravu financovat. O Indii se v jeho době vědělo a Portugalci, Italové či Španělé doslova žili vidinou jejího bohatství. Portugalští a španělští učenci, kteří tenkrát Kolumbův plán zkoumali, v něm nalezli mnoho teoretických chyb. Jestliže pro něj nakonec získal ve Španělsku podporu, pak na misce vah rozhodla právě ona touha předstihnout okolní svět v ovládnutí západní cesty do Indie a chtivost po jejím zlatě a vzácném koření. 

Odkud však mohl Kolumbus vědět o existenci Ameriky, z jakého zdroje čerpal? To zatím nevíme, ale zdá se, že takových zdrojů mohlo být hned několik. Není například pochyb o tom, že se jako námořník a kreslič map seznámil s nejrůznějšími poznatky o cizích zemích. Ve svých pamětech později jasně přiznal, že „prostudoval všechny popisy světa, historii, kroniky i filozofii". Víme také, že četl Kosmografii papeže Pia, spisy opata Wladfrieda von Reichenau a o dalekých plavbách hovořil s kartografy, učenými mnichy, lodními kapitány, obchodníky. Znal se i s proslulým astronomem a zeměpiscem Toscanellim, který dokazoval, že Země je kulatá a cesta přes Atlantský oceán do Indie plně reálná. Toscanelli mu dokonce dal i jakousi mapu a je prokázáno, že Kolumbus ji při své první plavbě měl na palubě a určoval podle ní směr. A mnohé naznačuje ještě jedna zajímavá epizoda z Kolumbova života. Když totiž španělský dvůr po dlouhých průtazích a sporech přece jen nakonec jeho plán schválil, učinil Kolumbus něco, co kastilského krále doslova šokovalo a rozezlilo — bezostyšně žádal úřad místokrále a generálního guvernéra nad všemi ostrovy a pevninami, jež objeví, povýšení na admirála moře-oceánu, desetinu všeho bohatství, které bude nalezeno na území podřízeném jeho správě, vlastnické právo na osminu objevených a dobytých území. A jako by ani to nestačilo, požadoval i šlechtický titul. To ovšem byla nehoráznost a jeho požadavky vzbudily u celého dvora rozhořčení. Je jasné, že Kolumbus přitom pořádně riskoval — jeho plán mohli znovu zamítnout. Přesto však na těchto požadavcích tvrdošíjně trval. Velikášství? Ješitnost? Chamtivost? Nebo měl jistotu, že dosáhne svého cíle?

Někteří historikové připouštějí, že se k informaci o Americe mohl Kolumbus dostat v Portugalsku. To proto, že Portugalci se při svých tehdejších plavbách nedrželi úzkostlivě cesty jen kolem Afriky, jak se někdy soudí, ale odvážně se pouštěli až někam k Brazílii nebo Antilám. 

Soudobé prameny o těchto plavbách mlčí, ale současníkům, a tedy ani Kryštofu Kolumbovi nemohly zůstat utajeny. Vždyť právě za jeho života kolovala historka o tom, že jakýsi námořník z Madeiry spatřil na širém moři daleko na západě hornatou zemi, a tehdejší kartografové také bez jakéhokoli ostychu zakreslovali na mapy různé vybájené ostrovy v západním Atlantiku, jako třeba ostrov Blažených, ostrov Brazil, ostrov Sedmi měst a další.

Čtenář teď namítne, proč Kolumbův plán odmítl portugalský král, jestliže o existenci Ameriky sám věděl. Nevím. Nezapomeňme však, že Kolumbus byl cizinec a Jan II. pravděpodobně neměl zájem prozradit portugalské objevy dřív, než je budou moci sami Portugalci plně zužitkovat. 

Navíc je tu ještě jedna indicie. Roku 1494 totiž došlo k podepsání smlouvy o „demarkační linii" zámořského panství mezi Portugalskem a Španělskem. Portugalci přišli s návrhem, aby se hranice stanovila nikoli ve vzdálenosti 100, jak požadovali Španělé, ale celých 370 mil od Kapverdských ostrovů. Španělé souhlasili, aniž tušili, že tato hranice dá Portugalcům právo na východní část Brazílie, která bude objevena o šest let později. Byla to jen náhoda? Nebo se můžeme domnívat, že Portugalci byli o americkém kontinentě zpraveni mnohem lépe než sám jeho objevitel?

V letech 1515—1536 se v Seville konala velká soudní pře, při níž se mělo zjistit, kdo vlastně objevil Ameriku — Cristóbal Colón, to jest Kryštof Kolumbus, anebo Alonzo Pinzón? Proč k ní vůbec došlo? Dnes víme, že bez pomoci Alonza Pinzóna by Kolumbus svůj smělý plán sotva uskutečnil. Pinzón byl nejen kapitánem karavely Pinta, jedné ze tří lodí první výpravy, ale dal vlastně celou výpravu dohromady; navíc by bez jeho námořnických schopností sotva dokázala čelit nástrahám Atlantiku. Pro nás je však nejzajímavější myšlenka, která zazněla už při této soudní při je to tvrzení, že to byl právě Pinzón, kdo vnukl Kolumbovi myšlenku cesty na západ. Sám prý totiž o Americe věděl z jakéhosi starého dokumentu, v němž se psalo, že za časů krále Šalamouna se královna ze Sáby plavila po Středozemním moři až na konec Španělska a po další plavbě západním směrem našla nesmírně bohatou zemi, jejíž rozloha překračovala rozlohu Afriky a Evropy a jež se táhla od severu k jihu. Z historických pramenů se lze také dozvědět, že když během jednání se španělským dvorem Kolumbus klesal na mysli, Pinzón jej neustále podporoval a sám na královnu naléhal. Tvrdil, že má doklady z vatikánské knihovny, které dokazují, že někde na západě nějaké země opravdu jsou. 

To zní dost pravděpodobně. Třeba Thor Heyerdahl se domnívá, že Leif Ericson, který na začátku 11. století doplul ke kanadskému Novému Foundlandu, o své cestě jako správný křesťan určitě Vatikán zpravil. Tím ovšem dostává problém prvenství objevení Ameriky docela jinou podobu. Už proto, že královna ze Sáby žila někdy kolem roku 950 př. n. l. A to by znamenalo, že se první plavba do Ameriky uskutečnila dva tisíce let před Kolumbem. 

Fantazie?