Zůstaňme u druhého titulu. Daniken v něm naprosto přesvědčivě dokazuje, že naše představy o době kamenné si budeme muset pořádně poopravit. Lidé, kteří v ní žili, totiž zřejmě vůbec nebyli primitivy svádějícími každodenní boj o holé přežití. Kdeže! Už před nějakými 12 tisíci lety dokázali budovat velkolepé kamenné stavby, osady zakládali podle přesných zeměměřičských plánů a snad se dokázali i nějakými dosud přesně nespecifikovanými létajícími prostředky pohybovat nad svými sídlišti vzduchem. Komunikovali mezi sebou, měli perfektní obchodní distribuční systém, vybudovali dokonalé podniky na výrobu kamenných nástrojů.

Daniken například upozorňuje na existenci "továrny" na pazourkové nástroje, kterou představuje kamenolom ležící nedaleko holandského města Rijckholt. Archeologové zde na ploše 3000 čtverečních metrů objevili 66 důlních šachet, ovšem podle odhadu jich zde muselo by zhruba 5 000! Z počtu a velikosti štol lze vyčíst, že v době kamenné zde bylo vytěženo asi 41 250 kubických metrů pazourkových slojí a z takto vytěženého materiálu bylo možné vyrobit asi 153 miliónů kamenných sekyr! Denně se tu podle odhadu odborníků vyrobili asi 1500 sekyr, které pak zřejmě byly distribuovány do celé Evropy.

Je to neuvěřitelné a do našich čítankových představ o době kamenné to v žádném případě nezapadá. A zákonitě se musíme ptát, kdo před zhruba 5000 roky výstavbu takového obrovského podniku na výrobu kamenných nástrojů zajistil, kdo zde organizoval práci i distribuci výrobků, jakými nástroji se zde pracovalo, jakým způsobem byly těžební štoly osvětleny, když se zde nenalezla jediná stopa po osvětlení loučemi či jinými hořící materiály. Vždyť podle našich klasických školních představ měli v té době žít lidé, kteří „dřepěli v lesních děrách, čerpali vodu ze stejných napajedel jako zvěř, chytali harpunami ryby, lovili jeleny a sbírali po lesích jahody."

Švýcarský badatel se oprávněně domnívá, že doba kamenná prostě musela být zcela jiná, než si myslíme. A já bych doplnil, že nejen doba kamenná. Ona totiž byla jiná i doba bronzová a posléze i železná. Nevěříte?

Například se jen málo ví, že v Severní Americe v okolí Velkých jezer existuje obdoba holandské "továrny na kamenné nástroje". V daném případě jde ovšem o měděné doly staré asi pět až šest ti sic let. Představují dokonale vybavený těžební komplex, přičemž se zdá, že jeho zaměstnanci vůbec nepatřili k místním Indiánům V šachtách se nenašlo nic, co by svědčilo o přítomnosti stálého obyvatelstva a Indiáni z této oblasti nemají žádnou tradici v těžbě kovů. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že "kdosi" sem přicházel těžit červený kov a ten pak distruboval po celém světě, kde se z něj vyráběl bronz. Například profesor Henrickson odhaduje, že z více ne: 5000 (!) dolů zde bylo vytěženo asi 200 tisíc tun (!) čistého kovu! Na celé věci je pikantní i to, že například bronz na Krétě se vyráběl tak, že sem někdo dodal měď (zatím se nepodařilo prokázat, zda právě z Ameriky) a posléze dovezl i cín. Tady už jsme na tom lépe – zcela prokazatelně pocházel z Cornwaldského poloostrova a na Krétu se dopravoval tzv. cínovou cestou přes Lyon.

Doslova senzací je v této souvislosti objev v arménském Mecamoru. Jde o metalurgický komplex starý asi pět tisíc let. Pomineme-li skutečnost, že dělníci, kteří tam tehdy zpracovávali měděnou rudu, měli ruce chráněné rukavicemi a na ústech měli ochranné masky, přesně jako dnešní metalurgičtí dělníci, zůstává naprostí nevysvětlitelnou skutečností to, že v dole byl objeven jeden z nástrojů, který zde byl tenkrát používán. Šlo o ocelové kleště s pružinou, které zřejmě sloužily k přesné manipulaci s malými předměty!

Opět se nám tady, podobně jako v případě dolů na pazourkoví nástroje, vynořuje tisíce znepokojivých otázek: Kdo v této době organizoval výrobu tisíců tun mědi? Kdo vybavil dělníky perfektním nástroji, které v té době vlastně ani nemohly existovat? Kdo a kam měď distribuoval? Kdo má na svědomí tuto vědeckou a průmyslovou revoluci v dávné prehistorii?

Ostatně, ona doba bronzová je vůbec záhadná. Je přece známo, že bronz představuje slitinu mědi a cínu (zhruba v poměru 1:10). Logika praví, že lidé by napřed museli velmi dlouhou dobu používat měď, než by náhodným objevem zjistili, že přidáním cínu lze vytvořit pevnou slitinu. Problém je však v tom, že například v Egyptě doba měděná fakticky neexistovala a výrobky ze samotné mědi jsou tu velice vzácné. Zato bronz se zde objevuje zcela náhle v obrovské šíři a podle odborníků svědčí už první výrobky o mimořádné kvalitě. Nic prostě nenasvědčuje tomu, že by lidé objevovali tajemství bronzu postupně. Spíše ho jakoby někde ''koupili"... Ostatně, jak už bylo naznačeno, ani mezopotámská ani egyptská civilizace neměly k výrobě bronzu potřebné suroviny, a proto musely být vysílány výpravy do vzdálených končin, aby tyto suroviny získaly. V případě bronzu až na Britské ostrovy, kterým féničtí obchodníci říkali Cínové ostrovy. Ptám se, kdo jim to poradil?

Doba bronzová má ovšem i jiné záhady. Ocelové kleště v dolech na měď jsem už uvedl. Přidal bych k nim nyní ještě dvě: železný sloup v Dillí a hliníkové brnění v Číně.

Proslulý železný sloup je veřejnosti dostatečně známý, stejné jako jeho pozoruhodná vlastnost. Stručně řečeno, sloup 7 metrů vysoký a vážící 10 tun byl asi před 15 stoletími zhotoven z ryzího železa (podobný výrobek by mohl být v Evropě vytvořen nejdříve před 100 lety!) tak, že dodnes nerezaví. Dávným metalurgům se zde podařilo něco, co jsme zatím nedokázali ani při dnešních vědeckých znalostech. Podle názoru některých vědců muselo být železo na tento sloup zpracováno za velkého tlaku, čímž se docílilo hustoty a takového složení, že rez prostě nemá šanci. Jak to primitivní dělníci dokázali?

Další vysvětlení, která obvykle čteme - sloup je natírán lojem z posvátných krav, bylo použito práškové metalurgie, sloup nerezaví, protože jej neustále leští stovky poutníků - jsou, mírně řečeno, hloupost. Zajímavý je ovšem v této souvislosti objev, který byl učiněn při zkoumání měsíčního železa dopraveného na zem sovětskými automatickými sondami.

Zjistilo se totiž, že také nerezaví. Podle sovětských vědců proto, že na Měsíci bylo vystaveno tzv. "slunečnímu větru", tj. proudu částic, které vyvrhuje Slunce. Tento "vítr" obsahuje ionty neonu, hélia a argonu. Pokus v laboratoři dokázal, že uměle vyrobený "sluneční vítr" dokáže změnit vlastnosti kovů a především pak, díky tomu, že vrstvička iontů ulpí na povrchu, zabrání korozi.

Vznikají tak fantastické domněnky, že nerezavějící železný sloup z Indie byl buď vystaven "slunečnímu větru" kdesi přímo v kosmu, anebo jeho výrobce byl schopen tento "vítr" vytvořit uměle. Ať už je to tak či onak, v každém případě technologie výroby nerezavějícího železa do doby, kdy měl indický sloup vzniknout, nijak nezapadá.

Nezapadají tam ani další fakty. Mezi takové "prokleté" druhy faktů, jak je nazývá J. Bergier, patří například nikl v mincích z roku 235 př. n. l., staroperuánské šperky odlité při teplotě minimálně 1730 stupňů Celsia z platiny, stejně jako část brnění slavného čínského generála Cao Čou (žil ve 3. stol. n. l.) vyrobená z hliníku (85% hliníku, 10% mědi a 4% hořčíku). Stačí, když řekneme, že k výrobě hliníku je dnes třeba ovládat technologii elektrolýzy a používat přitom elektrody z čistého grafitu...

Ano, jsou to "prokletá" fakta. Prostě nejen doba kamenná byla jiná a my zatím bohužel nevíme, kdo to má na svědomí.