Zdá se, že naše galaxie je plna planet, na nichž se mohl zrodit a rozvinout život rozumných bytostí. Podle nejnovějších astronomických výzkumů patří 10 % hvězd v naší galaxii do téže kategorie jako naše Slunce a mají tedy pravděpodobně planetární soustavy.

V galaxii prý existuje 10 miliard planetárních soustav a v některých se možná vyvinul život podobný životu na Zemi.

Život ve vesmíru ovšem mohl nabýt rozmanitých forem. Avšak některé směry vývoje vědění jsou pravděpodobně obecné, jmenovitě - oblasti atomu a gravitace, (Pro materialistického myslitele Agresta je bez diskuze, že všechny bytosti jsou hmotné. Musí tedy objevit tajemství hmoty, to znamená i tajemství jaderné energie, načež teprve budou s to překonat tíži, jež na ně působí, protože jsou hmotné,) protože také zákony vesmíru platí všeobecně.

Můžeme tedy připustit,že bytosti z jiných planetárních soustav jsou již dávno schopny podnikat kosmické cesty. A jestliže to připustíme, pak nabudou smyslu i otázky, jež zde vyslovím :

- zavítali kosmonauti ze vzdálených kosmických těles do Sluneční soustavy ?

- navštívily bytosti přicházející z jiných světů naši planetu Zemi? A jestliže ano, zanechaly zde stopy svého pobytu ?

Abychom si na tyto problémy mohli odpovědět, musíme studovat některé dávnověké památky, prozkoumat vhodně volené oblasti a fyzikálně i chemicky analyzovat jisté vzorky. ( Byl podán návrh, aby se nový vědní obor zabývající se zkoumáním dávnověkých památek z tohoto hlediska jmenoval xenobiologie.)

Na četných místech nacházíme na Zemi sloučeniny obsahující radioaktivní izotopy s poměrně krátkým poločasem rozpadu. Je to zvláštní hmota podobná sklu, které říkáme tektit a která obsahuje radioaktivní izotopy hliníku 26 a berylia 10. První má poločas rozpadu milión let, druhý dva milióny šest set tisíc let. (Poločas rozpadu je doba, za kterou se dané kvantum radioaktivní hmoty samovolně z poloviny rozpadne. Uvedené poločasy rozpadu jsou v porovnání se stářím Země velmi krátké a tektit nemá obdoby mezi hmotami a delším poločasem rozpadu, takže lze předpokládat, že vznikl poměrně nedávno.) Tektit není sopečného původu. Nacházíme jej jen na určitých místech Země, totiž v Libyi, v Indii a v Austrálii. (V ČR je známe jako vltavíny.)

Tektit mohl vzniknout buď na zemském povrchu působením silného zdroje tepelného a radioaktivního záření, nebo k nám mohl přiletět z kosmického prostoru. Ať tak či onak, od meteoritů se liší : jeho mládí a jeho výskyt na zemském povrchu vylučuje předpoklad, že by pocházel z dopadu meteorických rojů. Objevily se četné hypotézy : tektitu byl přisuzován mezihvězdný původ, nebo prý se Země asi srazila s hlavou komety, nebo se Měsíc srazil s nějakým obrovským meteorem a jeho úlomky doletěly až na Zemi. Záhada tektitu zůstává však nevyřešena.

Ale máme tu ještě další záhady, tentokrát povahy historické. Legendy všech národů vyprávějí o nezemských bytostech, jež vystoupily na nebesa. V Bibli čteme: "0brové pak byli na Zemi v těch dnech." ( V Genezi čteme : "Obrové pak byli na Zemi v těch dnech, ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim." V novém překladu Starého zákona do francouzštiny, který vyšel v redakci kardinála Liénarta, nacházíme tuto poznámku : "Výraz <<synové Boží>> znamená všude anděly. V tomto případě míní sv. Augustin <<syny Boží>> syny Setovy, kteří první začali vzývat Hospodina. (Genesis, kapitola 4, verš 26). Tento výklad je všeobecně přijímán. Autor, aniž se vyslovuje k platnosti tohoto výkladu, připomíná báje o dávném rodu nadlidí.) A dále : "A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více viděn, neboť vzal ho Bůh." (Genesis, kapitola 6, verš 4 a kapitola 5, verš 24.)

Dále je zjištěno, že v dávnověku, dlouho před vynalezením vhodných přístrojů, byly známy podrobné a přesné údaje astronomické. Marsovy měsíce byly známy dříve, než byly v roce 1877 pozorovány. (Zdá se, že Sumerové znali Marsovy měsíce. Přirozené družice Marsu jsou např. popsány v "Cestách Gulliverových". V 18. století se zmiňuje o jejich existenci francouzský astronom Bailly. A přesto byly oficiálně objeveny teprve roku 1877.)

Slavný německý astronom a matematik Gauss připouštěl ve svých přednáškách o astronomických teoriích již v roce 1819, že dávno a dávno existovala zaniklá civilizace, jež měla bohaté astronomické znalosti.

Velmi četné památky jsou podivuhodně záhadné. Taková je např. balbecká terasa s kvádry 20 metrů dlouhými a 1000 tun těžkými. Tyto kvádry byly zdviženy do výše sedmi metrů, což je problém neřesitelný i pro techniky našich dnů. Dějiny Balbeku z roku 1896 se zmiňují o jednom takovém bloku, který zůstal v lomu; má rozměry 21 x 4,8 x 4,2 metru. Bylo by zapotřebí 40 000 lidí, aby jím pohnuli. Kdo tento obrovský blok vytesal ? A proč a jak to udělal ?

Žijeme v době, kdy se pojem "zdravý rozum" pronikavě mění vlivem fakt, jež by se byla jestě docela nedávno zdála fantastická. Dovoluji si tedy položit otázku : kdo postavil tyto památníky ?

Ostatně nemohu se zdržet konstatování, že líčení zkázy Sodomy a Gomory nápadně připomíná popis jaderného výbuchu. (Genesis, kapitola 19, verš 17 : "A stalo se, že když je vedli ven, řekl jeden : zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, aniž se zastavuj na vší této rovině, ujdi na horu, abys nehahynul." Verš 24 a 25 : "A Hospodin dštil na Sodomu a Gomoru sírou a ohněm s nebe. A podvrátil ta města i všecku tu rovinu což roste ze země." Verš 28 : "A pohleděv k Sodomě a Gomoře, i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.")

Obyvatelé byli upozorněni, že přijde tlaková vlna, že se zableskne, že bude následovat pronikavé záření. Je jim řečeno, že ochranou jim může být silná vrstva země, že se zvedne sloup ohně a dýmu a že krajina bude ještě dlouho potom neobyvatelná (protože bude zamořena radioaktivitou?).

Lze tato zjevně nesrovnalá fakta, jež jsem zde uvedl, navzájem spojit ? Předkládám tuto hypotézu :

Tektit mohl také vzniknout tím, že povrch zemský zasáhly proudy částic, jichž kosmická loď použila k zabrzdění. Podle mého názoru je tektitové pole v Libyi pozůstatkem toho, jak kosmická loď brzdila.

Astronauti pak sestoupili na Zemi v pomocných raketách. Byli zde pokládáni za bohy. Přinesli na Zemi prvky své kultury, zejména informace o vesmíru. Legendy o tom, že synové Boží sestoupili na Zemi, od té doby neustaly : opakují se v řecké mytologii, v čínském bájesloví a zejména v bájích jihoamerických. Venezuelský vědec R. S. Rovello mi vyprávěI mnoho a velmi detailních latinskoamerických bájí. Pak kosmonauti prozkoumali Zemi a Sluneční soustavu ze Země. Z pozemského materiálu si také vyrobili jadernou pohonnou látku, postavili si startovací plochy a skladiště. Zanechali po sobě také památníky, aby se na jejich návstěvu nezapomnělo. Že by balbecká terasa byla jedním z takových památníků ?

A nebyli to právě tito kosmonauti, kteří přinesli na Zemi dávno před naší civilizací přesné znalosti vesmíru, jak se udržují v ústním podání ? ( Podle Agresta dali astronauti kalendář Mayům, což by vysvětlovalo, že tento kalendář sahá milióny let do minulosti. Oni také byli Pány dedzyan z indické báje, kteří přinesli na Zemi oheň luk a kladivo. Oni poskytli africkým Dogonům informace o tmavé družici Síriově. Oni pověděli národům ve Středomoří o existenci desáté Plejády, která není viditelná prostým okem. Oni oznámili pozemšťanům, že Mars je vyschlý a že Venuše je jediný obrovský oceán. Oni také pověděli, že planeta Saturn se podobá atomu. Jsou to oni, jejichž postavy jsou zobrazeny na freskách v Tassíli, jež objevil a nedávno prostudoval francouzský vědec Henri Lhote ? Tyto fresky jsou nesmírně realistické, a přesto na nich vidíme najednou postavu vysokou šest metrů, která se podobá člověku v kosmickém skafandru. Je to postava, kterou sám Lhote označuje za "Velkého marťanského boha". Za svého pobytu provedli kosmonauti pravděpodobně několik jaderných výbuchů. Byly to zřejmě výbuchy, které měly vědecký cíl. Právě tak je ovšem možné, že kosmonauti chtěli ničit přebytky jaderného paliva, aby se nedostaly do rukou lidem, kteří s jadernými pohonnými hmotami neuměli zacházet. Jistě na tyto výbuchy upozornili obyvatelstvo, z čehož pak vzniklo vyprávění o Sodomě a Gomoře a všechny obdobné legendy, jež nacházíme v okolí Mrtvého moře. (Podle této hypotézy měla být těmito výbuchy prozkoumána struktura Země pomocí uměle vyvolaných seismických otřesů. Tato technika je dnes běžná a předpokládá se, že jí bude použito k průzkumu Měsíce.)

Potom opustili Zemi a vzali jednoho pozemšťana s sebou. Tento odjezd zanechal nevyhladitelnou památku, která se zachovala v Bibli ve vyprávění o Enochovi.

1) Hledat v okolí Mrtvého moře stopy radioaktivních izotopů charakteristických pro jaderný výbuch, to znamená především Si 32, Ti 44, Mn 50, V 53 a Pu 239. Zkoumat, zda texty dokumentů pocházejících z oblastí kolem Mrtvého moře neobsahují zmínky o mimozemských návštěvách. Ředitelství jaderného výzkumu ve Sjednocené arabské republice mi již oznámilo, že byla zjištěna abnormální radioaktivita v okolí Rachi, Dariatu, a na poloostrově Sinai. (Tato radioaktivita by mohla pocházet od jaderných výbuchů nebo ze zamoření pouštního písku proudem částic z reaktoru kosmické lodi.)

2) Pokusit se určit naprosto přesně stáří památek v těchto oblastech, zejména pak v Balbeku. Mělo by být možné použít k tomuto určení radioaktivity, která vznikla působením kosmického záření a která je jiná na povrchu p a jiná uvnitř každého tělesa. Touž metodou by se mělo postupovat při zkoumání Velké pyramidy. A právě tak by měly být prostudovány rozvaliny měst na dně Mrtvého moře, s jejichž průzkumem se již začalo.

3) Prostudovat důkladněji problém tektitů. Jejich stáří se v jednotlivých případech pokusilo určit několik vědců, z nichž někteří je odhadují na milióny let, jiní na pouhých pět tisíc let. Možná, že nová termoluminiscenční metoda pomůže vnést trochu pořádku do této oblasti. (Podstata této metody je taková : je-li těleso, jež bylo roztaveno, pomalu zahříváno, začne svítit působením elekeronů, jež jsou v něm obsaženy. Intenzita tohoto světelného záření je přímo závislá na stáří tělesa. Této metody lze stejně dobře použít u uměle vyrobené skelné hmoty jako u lávy. U tektitů jí dosud použito nebylo.) Zejména by bylo třeba prozkoumat tektitové pole v Libyjské poušti, dané souřadnicemi 22 stupňů 18 minut severní šířky a 25 stupňů 30 minut východní délky, jež podle sovětského vědce A. Kogena připomíná kráter vzniklý jaderným výbuchem.

4) Bylo by zapotřebí systematicky prostudovat všechny nápisy a všechny antické památky, jež by se mohly vztahovat k mimozemské návštěvě. (Zejména proslulé jeskyně bohistanské v Indii, kde jsou zobrazeny planety Země a Venuše spojené šipkami. Podle jedné mapy oblohy je tento basreliéf 14 000 let starý. Na Sibiři byly nedávno nalezeny nápisy a kresby, jejichž stáří se odhaduje na 4000 let, představující mlhoviny mimo naši galaxii.)

První otázka, která se naskýtá, připustíme-li právě vyloženou hypotézu, zní : proč se kosmonauti nevrátili ? Podle mého hrubého výpočtu vychází, že frekvence kosmických cest mezi tělesy, jež od sebe dělí obrovské vesmírné vzdálenosti, je asi 10 000 let. Podle toho by muselo uplynout ještě několik tisíc let, než by se kosmonauti z Balbeku mohli vrátit. Pokud vůbec existovali, jsou nyní stále ještě na cestě ke své mateřské planetě. Pro ně i pro pozemšťana, kterého vzali s sebou, trvá cesta několik desítek let. Pro nás však už uplynulo několik tisíc let. V dalších tisíciletích přijede další výprava.

Byla-li návštěva z jiné planety vskutku u nás, jistě zde zanechala stopy : památník, značku, schránku obsahující technické nástroje, dokumenty, informace o vesmíru a o vědě.

Kromě toho si myslím, že informace, jež zde kosmonauti zanechali, tvoří základ magie a že právě jejich používání vysvětluje moc, které se těší společenská vrstva šamanů a mágů.

Kdyby byla objevena schránka s dokumenty a nástroji, kterou zde kosmonauti zanechali, mohla by naše civilizace udělat významný skok kupředu. (Spisovatel Arthur C. Clarke je přesvědčen, že taková schránka někde je, ale předpokládá, že je spíše na Měsíci, takže bude dostupná teprve civilizaci na vyšším stupni technické vyspělosti Nezískáme tyto informace dříve, než se vypracujeme tak, abychom jich byli hodni.) Práce, kterou navrhuji vykonat, se mi zdá zásadně důležitá.