V posledních letech je věnována v Evropě velká pozornost rondelům, zaniklým velikým pravěkým kruhovým stavbám, zakládaným před víc jak pěti tisíci léty, zpravidla na sprašových závějových svazích, s výhledem k východu Slunce. Tyto kruhové stavby s hlubokými příkopy a valy, jsou považovány za předchůdce kamenných megalitických staveb kruhového či kruhovitého tvaru. Rondely mívají desítky až stovky metrů. Šířily se z východu na západ Evropy a nacházejí se ponejvíce v Podunají a na jižní Moravě, ojediněle i v Čechách. První byly objeveny náhodně, většina leteckým výzkumem. Příkopy vyhloubené kdysi v původní, méně úrodné spraši, které byly časem zaneseny či zaplaveny úrodnější hlínou, se rozpoznají z výšky podle tmavší zeleně apod., a pak proměří magnetometrickými sondami, případně odkryjí archeologickým výzkumem.

Archeologové jsou přesvědčeni, že kruhová svatyně zobrazovala uctívané Slunce. Je pravděpodobné, že místo zvolené k uctívání Slunce bylo i místem účelně vybraným k soustavnému pozorování Slunce na obzoru, z důvodů astronomicko-kalendářních; některé rondely se čtyřmi vchody ve směru světových stran, jsou nejenom záměrně "východovány" k Slunci, ale i záměrně umístěny v krajině tak, aby Slunce v astronomicky významnou dobu, vycházelo nad dominantou krajiny, krátce před východem ozářenou horou. U velkého rondelu nad obcí Byseň (záp. od města Slaný), byl touto kultovní horou v době založení ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem, v době vypíchané keramiky, Říp uprostřed české kotliny. O letním slunovratu se tehdy objevil prvý paprsek na úpatí Řípu a blízkého, tvarově podobného Řipce: střed rondelu, úpatí Řipce a Řípu, a střed Slunce, tvořily linii v mezní poloze obzorového kalendáře.

Tento rondel byl založen na svahu s dalekým výhledem jedině směrem na Říp a vzdálený Bezděz uprostřed "výhledového okna" pozorovatelny. V sedle Bezdězu se ocitlo Slunce jeden lunární měsíc před letním slunovratem a ovšem opět měsíc po něm. Lidé již tehdy věděli, že se Slunce vrací. Při době návratu dva měsíce, byl slunovrat přesně za jeden lunární měsíc - až měl Měsíc opět stejnou tvář jako v den, kdy Slunce vyšlo nad Bezdězem. Je až neuvěřitelné, jak přesný byl lunisolární kalendář a zdejší předpověď slunovratu v mladší době kamenné, dva tisíce let před Stonehenge a pyramidami.
Z archeoastronautického pohledu je zvlášť zajímavé, že mnohé rondely i pozdější megalitické kamenné stavby, mají tvar mírně zploštělý, podobný vejci, jehož výška je menší než šířka (= průměr opsaného kruhu). Známý britský vědec A. Thom (1976) a později i J.E.Wood (1978), považovali zploštění za projev snahy sestrojit tvar, jehož obvod je trojnásobkem průměru. Z. Weber (1985) považoval za věrohodnější snahu vytvořit obvod o sedminásobku poloměru. Cílem tohoto úporného snažení stavitelů doby kamenné, které přetrvávalo od vrcholného neolitu do doby bronzové a pak beze stopy zaniklo, nebylo samoúčelné splnění matematického vztahu, vždyť nelze předpokládat znalost výpočtu a tím méně Ludolfova čísla.

Zdá se pravděpodobnější, že tyto obrovské stavby (rondel nad Bysní měl 160 m), jsou dokonalým obrazem Slunce na obzoru, zploštělého ohybem světla přízemní vrstvou ovzduší, tzv. refrakcí, závislou na teplotě vzduchu: při -25 °C je zploštění 0,812. Rondel v Podunají, který nedávno popsal H. Becker (1989), přesně vyhodnocený počítačem magnetogramu v digitálním zobrazení, má extrémní zploštění 0,810 a tvar přesné elipsy.

Dokonalejším obrazem je útvar, jehož horní polovina je elipsa a dolní ovál nebo užší elipsa. Zploštění slunečního kotouče na rovinném obzoru je při 0 st. C jen 0,83, přičemž horní polovina je zploštěná méně: rozdíl je jen 0,4', tedy na hranici rozlišovací schopnosti oka. Je-li Slunce nad obzorem je zploštění 0,90 a rozdíl je již pod rozlišovací schopností oka. Přesto i u stavby s menším zploštěním se stavitelé rondelu vynasnažili zdůraznit zvláštní tvar Slunce na obzoru zvětšením rozdílu šířek obou polovin. Důkazem je rondel, vykopaný na jižní Moravě u Znojma mezi obcemi Těšetice a Kyjovice, popsaný prof. V. Podhorským (1988). Rondel má zploštění 58,6 / 63,7 = 0,92; vyjádřeno počtem kroků 92/100, přičemž rozdíl šířek je 49 - 43 = 6 kroků.

Je otázkou, jak co nejjednodušeji mohl být tak velký rondel vytvořen v době kamenné, kdy lidé znali konstrukci elipsy použitím provazu, ukotveného v ohniscích. Z toho logicky plyne (co museli znát), že provazem téže délky se vytvoří elipsy stejné délky (2A) a různé šířky (A B C), přičemž vzdálenost ohnisek od vchodu S 3 je stejná (= A).

Zploštění T - K rondelu souhlasí se zploštěním slunečního kotouče nad obzorem vzdálených Karpat, nad nimiž vychází Slunce o rovnodennosti. Je pochopitelné, že zploštění jen 8% nemohlo být u tak velké stavby ohrazené palisádou, pozorovatelné z okolní roviny, ani ze vzdáleného návrší vyššího o 10 m. Zploštění bylo přesně změřeno teprve vyhodnocením plánů a fotografií 2 dálkově řízeného letadélka. Zploštění je nepochybným záměrem stavitelů, kteří si snad byli vědomi, že nebude pozorovatelné z okolí, ale mohlo být pozorovatelné jen z výšky a být důkazem vyspělé kultury, schopné vytvořit tak velikou stavbu, přesně zobrazující vycházející uctívané Slunce.

Protože daleký výhled je z rondelu jedině do údolí Dyje a to je přesně východním směrem, je možné, že tento T - K rondel byl záměrně umístěn tak, aby Slunce vycházelo nad klínem údolí a vzdáleným sedlem mezi Velkým Lopeníkem a Velkou Javořicí v dun rovnodenností, kdy Slunce postoupí denně o víc než je jeho průměr. Proto kalendář zdejšího lidu s moravskou malovanou keramikou, musel být přesnější než staroegyptský, aby Slunce vycházelo o rovnodennosti stále nad údolím Dyje.